Kryštof se narodil 3. září 1999 v Klecánkách u Prahy. Maminka je čistokrevná modrá Britka a táta je stříbrný Evropan. A co se zbarvení týče, je Kryštof celý po něm. (Určitě si nenechte ujít stránky krásných Britských kočiček - Kryštofových příbuzných)

Rozhodně to nebylo žádné roztomilé koťátko na mazlení. Od malička nám dával dostatečně najevo že je to šelma. Už po dvou dnech jsme měli slušně rozdrápané všechny končetiny. Na drápání měl (tedy ještě občas má) speciální techniky. Tak třeba když už ho nebaví, že si s ním chcete hrát, vyskočí Vám na ruku, předníma tlapkama ji obejme, zakousne se do zápěstí a zadníma tlapkama drápe. A když náhodou souboj nevyhraje, tak si počká za rohem a jakmile jdete kolem, tak Vás alespoň kousne. No a třeba nohy a záda utrpí hlavně, když se vaří (protože nejlepší rozhled má za krkem, na který se musí nejdřív vyšplhat) anebo když chytá nějakou mouchu, to totiž taky rád šplhá za krk!

Na běhání je to taky machr. Hlavně když jde o jídlo (bohužel i o to naše) a nebo o ptáčka za oknem. To se probere i z toho nejtvrdšího spánku a u cíle je za jednu sekundu. Ale někdy ho chytne "rapl" a běhá si po bytě jen tak. Teda vybírá si ty nejužší cestičky přes stůl mezi skleničkami, gauč, poličky, postel až na okno. Nejdůležitější je uběhnout co nejvíce koleček v co nejkratší době a hlavně časně ráno (tak kolem čtvrté maximálně páté hodiny)  nejlíp v sobotu nebo neděli. Naštěstí po něm nezůstává většinou moc velká spoušť. Konzoli zatím ztrhnul jen jednou a skleničky rozbil jen dvě. Jeho nejoblíbenější hračka je chrastící myš, ale vystačí si i s uzávěrem od vody. Většinou nám svoje hračky nosí, abysme mu je házeli a on nám je zase mohl přinést zpět. Občas se tedy chová jako pes. Někdy i zaštěká.

I přesto, že dokáže být takhle divoký, téměř každý večer přichází zavrnět na dobrou noc a usíná nám buď někde u hlavy nebo v nohách.